Úzkost se týká i těch, které milujeme.
Milovat někoho s úzkostí znamená být svědkem jeho bolesti. Vaše snaha pomoci je cenná. Ale ne každá pomoc pomáhá — a ne každý projev lásky úzkost uklidní.
Úzkost není nálada, kterou lze rozmluvit. Není to slabost ani rozmar. Je to stav, při kterém mozek vyhodnocuje ohrožení tam, kde objektivně nemusí být — a reaguje fyzicky i emocionálně. Váš partner si to „nevymýšlí“. A vy nemůžete za to, že to nedokážete vyřešit.
„Někdy nejde o to vědět, co říct. Stačí nehodnotit to, co partner cítí, i když to sami nechápete."
Co může pomoci při úzkostných stavech a co může úzkost zhoršovat.
Co může situaci zhoršit
Co pomáhá
Bagatelizovat nebo zlehčovat
Věty jako „Vždyť to není tak hrozné“ nebo „Přestaň si dělat starosti“ úzkost nevymažou. Váš blízký se po nich cítí jen nepochopen.
Naslouchat bez rady
Někdy stačí být přítomní a nechat partnera mluvit. Nepotřebuje řešení. Potřebuje, aby mu někdo naslouchal.
Vnášet do života nejistotu a chaos
Časté změny plánů nebo nespolehlivost mohou úzkost zesilovat. Pro blízkého s úzkostí je nepředvídatelnost sama o sobě zdrojem stresu.
Zachovat rutinu a předvídatelnost
Stabilní prostředí dává lidem s úzkostí pocit bezpečí. Předvídatelnost a spolehlivost jsou silná opora.
Reagovat frustrací nebo vztekem
Únava z úzkosti druhého je pochopitelná. Výbuchy ale situaci eskalují a přidávají vašemu blízkému pocit viny.
Mluvit otevřeně o svých pocitech
„I mně to někdy přerůstá přes hlavu“ je upřímnější než mlčení. Váš blízký tak ví, že v tom není sám.
Ignorovat vlastní potřeby
Starat se o blízkého neznamená zapomenout na sebe. Teprve když máte dost sil, můžete být skutečnou oporou.
Povzbuzovat k odborné pomoci
Se zlomenou rukou jdete za odborníkem. S úzkostí to není jinak.
Než promluvíte: pár slov, která dělají rozdíl
Raději neříkejte
Zkuste místo toho
„Přestaň si dělat starosti, není to tak zlé."
„Vidím, že tě to teď hodně tíží. Jsem tady."
„Proč se z toho nemůžeš prostě dostat?"
„Co bys teď potřeboval/a ode mě?"
„Ostatní to zvládají, proč ty ne?"
„Každý bojuje s něčím jiným. Tvoje prožívání je reálné."
„Slibuji, že se nic nestane."
„Nevím, co přijde — ale budu s tebou."
Péče o sebe je základ, na který se zapomíná
Být partnerem někoho s úzkostí je náročné. Sekundární stres, únava, pocit bezmoci nebo viny, že „nestačíte“ — to vše je reálné a legitimní. Pokud nedbáte na vlastní pohodu, brzy nebude z čeho čerpat.
1
Udržujte vlastní zájmy a přátelství
Pamatujte,mít prostor pro sebe není sobectví.
2
Zvažte vlastní terapii nebo párové sezení
Párová terapie není jen pro partnery v krizi. Je to prostor, kde se naučíte komunikovat o úzkosti jako tým.
3
Hledejte podporu i mimo vztah
Přátelé, rodina, svépomocné skupiny pro blízké lidí s úzkostí — nejste na to sami.
4
Nastavte si hranice a pracujte se svoji kapacitou
„Teď nejsem schopen/na naslouchat — můžeme si promluvit za hodinu?“ je zdravá odpověď, ne odmítnutí.
Někdy je potřeba si připomenout, že nejste partnerův terapeut. Jste jeho partner/ka. Ten rozdíl je zásadní — pro vás oba.
Vztah, ve kterém jeden partner bojuje s úzkostí, může být hluboký, blízký a naplňující. Vyžaduje ale trpělivost a upřímnost.
Přejeme vám, ať v tom nejste sami.
Článek slouží jako informační průvodce. Konkrétní doporučení vždy konzultujte s odborníkem.
Můžete si také přečíst ↓